Sirotčí hrádek, Klentnice

 
Původně gotický hrad Waisenstein je připomínán už ve 13. stol. jako pomezní hrad. Byl vybudován na dvou rozeklaných vápencových útesech, oddělených hlubokou roklí. Roku 1645 byl vypálen a rozbořen Švédy.  Od té doby je Sirotčí hrádek uváděn jako pustý.
 
Jak vypadal Sirotčí hrádek v dobách svého rozkvětu dokážeme ještě dnes uhodnout podle dispozice staveb. Jižní skála, k níž k níž chránila přístup brána s padací mříži, je zakončena nevelkou plošinou se zbytky třípatrového hradního paláce. 

Na severní skále zachován zbytek hranolové věže. V areálu hradu je i menší krasová jeskyně. Bílé kamenné zdi hradu jsou vidět už z dálky.  

Od Sirotčího hrádku se nabízí daleké výhledy do nížiny.
 
Můžete spatřit zbytek Pálavy, hrad Děvín a rovněž Novomlýnské nádrže. Při pohledu na jih spatříte NPR Tabulová hora. A na obzoru dobře viditelný Mikulov se Svatým kopečkem.  

 
A jak přišel Sirotčí hrádek ke svému jménu?
 
Mimo oficiálního vyjádření, že je pojmenován po svých zakladatelích Wehingenech zvaných Sirotci se nabízí dvě další romantizující legendy. Podle první z nich se zdejší Královna víl ujala sirotka po tragicky zemřelém šlechtickém páru. Druhá legenda vypráví zákeřné zradě, která stála životy všechny obyvatele hradu až na šlechtického synka. Legendy jsou napsané na informační tabuli pod hrádkem, ale nejen kvůli nim se na Sirotčí hrádek vyplatí zavítat.